Obec Moravský Žižkov se nachází v severní části břeclavského okresu. Na severu a severozápadě sousedí s Velkými Bílovicemi, na východě s Prušánkami v okrese Hodonín, na západě s městem Podivínem, na jihozápadě s Ladnou, na jihu s Břeclaví a na jihovýchodě s Hruškami. Na jihu se hranice žižkovského katastru velmi blíží výběžkům katastrů Tvrdonic a Kostic.
Rozlehlá a lidnatá vesnice leží v mělkém údolí na pravém břehu Prušáneckého potoka, ve výši 190 metrů n.m., severně od Dyjskosvrateckého a severozápadně od Dolnomoravského úvalu. Území, na němž se Moravský Žižkov rozkládá, bylo osídleno již v neolitu (mladší doba kamenná). V cihelně nad rybníkem bylo objeveno sídliště i hroby kultury únětické, v trati Louka severně od vsi žárové hroby kultury lužické i sídliště kultury mohylové. V trati Břeclavké jochy archeologové odkryli hrob kultury únětické, sídliště z doby římské. Roku 1945 slovanské pohřebiště a později i slovanské sídliště.Tak tomu bylo i v historické době. Historik R. Vermouzek klade jižně ode vsi zaniklou slovanskou středověkou ves Želetice, kterou kolem roku 1370 nahradila osada Prechov,nazvaná po svém lokátorovi Přechovi z Trmačova. Prechov tehdy patřil k majetkům pustiměřského kláštera, ale záhy si na něj činili nárok i držitelé břeclavského panství Lichtenštejnové a o ves se vedly soudní spory. V době jednoho z nik roku 1490 se Prechov uvádí jako pustý, takový zůstával i později a nebyl již obnoven. Prechov byl pustý i v pobělohorské době, kdy se břeclavské panství konfiskované jednomu z hlavních vůdců stavovského povstání na Moravě Ladislavu Velenovi ze Žerotína pokusil získat důvěrník císaře Ferdinanda II. kníže Karel z Lichtenštejna. Podařilo se to jeho synu Karlu Eusebiovi z Lechtenštejna roku 1638.
Krajina
